Proč právě tato stavba?

Náš příběh se začal psát v srpnu 2015. To na místě našeho domu a zahrady byl ještě kus pole s obilím, které se zlatavě vlnilo v letním vánku, a na mezi u cesty rostla řada švestek. Na poli, které kdysi obdělávali naši předci, tělem i duší zemědělci, se vztahem ke krajině a přírodě. I my máme k přírodě blízko, proto jsme doufám s citem a tolerancí k okolí a tradicím v našem kraji postavili dům ve stylu venkovském tak, aby nenarušoval její ráz.

Do podobného domu jsme se zamilovali hned na první pohled v nedaleké obci Lipina u Štáblovic, která byla založena roku 1377 a znovu osídlena německým obyvatelstvem 1783 a nyní je památkově chráněnou vesnickou rezervací unikátního souboru lidových usedlostí východosudetské architektury. Tato kouzelná vesnička, kde cesty lemují majestátné staleté lípy a v jejich stínu stojí starobylé domy, stodoly a kaplička, ve které se jakoby zastavil čas, nás učarovala natolik, že jsme se rozhodli si domek vystavět sice z moderních materiálů, ale aby vypadal jako z dob tradičního venkova.

Po vyřízení nezbytných dokumentů a povolení pro stavbu domu se 15. 9.2015 poprvé začalo se stavebními pracemi. V říjnu, kdy každoročně pořádá naše obec tradiční Hubertovu jízdu, jsme mohli z protějšího kopce, kde se všichni příznivci přírody a koní setkávají, pozorovat domíchávače a mého muže a jeho otce, jak se stavebním umem jim vlastním zalévají základovou desku. A tak se začalo s každodenním budováním našeho snu. Můj muž, zručný stavitel a tvůrce našeho vysněného domu ho vystavěl téměř sám. Přerušil podnikání a pustil se celým, svým srdcem a duší do díla. A já si ho za vše co dokázal velice vážím. S mou i synovou psychickou podporou, pracovní podporou o víkendech a za pomocí celé naší úžasné rodiny, kde každý aspoň malým kouskem své pomoci přispěl, jsme dům v roce 2017 zkolaudovali.

Vybudovat něco vlastníma rukama a podle svých představ je to nejlepší, co může člověka v životě potkat. Vložit do toho vše, hlavně srdce a jen se těšit z toho, jak se pod jeho rukama rodí nové věci, jak dům spolu s hospodářskou budovou a garáží v jednom den ode dne roste před očima. Přes hrubou stavbu, kde můj muž vynaložil spoustu síly (já měla co dělat abych uzvedla jednu tvárnici a on jich vystavěl nespočet), pak střechu- poctivou z trámů a pálených tašek, příčky, podlahy, okna, dveře a nakonec interiér. Mnohdy to bylo složité koupit vše potřebné, sladit průběh všech prací a řemesel, a nakonec vybrat obklady a dlažby a další vybavení domu. Bylo to náročné období, ale stálo to za to…

Z fotek je zřetelné, že ještě vše nemáme dokončeno, ale nám to nevadí. Máme stále co tvořit a vlastníma rukama a fantazií se podílet na kousku svého ráje, ve kterém se cítíme tak šťastní.

Podle českého pořekadla: „Postav dům, zasaď strom a zploď syna“ nám už zbývá ještě zasadit lípu (která má již připravenou vyhloubenou jámu na zahradě), dát pod ní lavičku a už se jen pohodlně usadit třeba s hrnkem voňavé kávy a tiše se nechat unášet pohledem na protější kopce a lesy, na kapličky pod lipami, které máme na dohled z domu i zahrady a na pole a louky.

Z celého srdce děkuji všem, kteří nám pomohli a stále pomáhají. Největší díky však patří mému muži, který nám vybudoval tak krásný domov.